Lidské tendence

Autorka: Jenny Höglund

Všechny děti mají tvořivé schopnosti, které je vedou k budování vlastní osobnosti. Maria Montessori tyto tvořivé schopnosti nazývala lidské tendence. Je to pomoc, kterou nám příroda dala, abychom ze sebe něco vytvořili. Pomáhají nám splnit náš úkol, který spočívá v přežití a v adaptaci na prostředí.

A přesto se v těchto nevyhraněných organismech skrývá nesmírná energie, jakási tvořivá lidská esence, která způsobí, že vznikne člověk dané doby, který se stane součástí okolní civilizace. Se svou schopností absorbovat okolní kulturu se dítě vydává na typicky lidskou cestu osobního rozvoje.“ (Montessori, Maria: Absorbující mysl. SPS – nakladatelství světových pedagogických směrů. Praha, 2003, s. 45)

Lidské tendence nutí dítě, aby se vyvíjelo, a dítě při vývoji čerpá ze zdrojů svého prostředí. Prostředí je tedy velmi důležité, protože je živnou půdou vývoje každého jedince.

Neprožíváme vývoj stejným způsobem, existuje mnoho variant a mnoho voleb. Právě díky těmto možnostem jsme tvořiví.

Lidské tendence nás vedou životem a řídí náš individuální rozvoj. Dítěti pomáhají stát se individuem a rozvinout svou osobnost. Dítě je využívá, aby vytvořilo člověka vhodného do své doby.Tendence nám umožňují zvyknout si na prostředí, náš vztah k němu a na lidi, kteří jsou jeho součástí. Jestliže se děti cítí v určitém prostředí dobře, bezpečně a jako doma, chovají se nezávisle a rozhodují se samy za sebe.

Pokud je člověk na prostředí zvyklý, je schopen je prozkoumávat s pocitem bezpečí a nacházet orientační body. Pokud se člověk orientuje, je schopen uznávat a vytvářet řád. Potřebujeme si zvyknout na své prostředí, a to nejen fyzicky. Musíme najít svoje místo a vztah k tomuto prostředí. Adolescent si zvyká na vrstevníky ve společenství mimo svou rodinu. Je zde také otázka dospělosti. Dospívající člověk potřebuje najít svůj čas a místo, aby dokázal vstoupit do světa dospělých. Klade si otázky jako: Co to znamená být dospělý? Co se musím naučit? Co potřebuji vědět? Tyto orientační body mohou sloužit jako bezpečná místa i jako odrazový můstek k novému zkoumání, k pohybu od známého k neznámému.

Jakmile se seznámíme s naším blízkým prostředím a pochopíme jeho smysl, zažijeme řád a díky němu se nejen cítíme bezpečně, ale také máme odvahu prozkoumávat své okolí. Řád je místo, kam se vracíme, když si někde zvykneme, a které nám dává pocit bezpečí a chuť poznávat.

Poznávání je činnost, jejíž konec není definován. Dospívající prozkoumávají a poznávají své pocity, rozdílné role, které hrají a které nabízí život na farmě, zjišťují, co to znamená být užitečným členem komunity a jaká může být skutečná společnost. Prozkoumávají a poznávají také své tělo a změny, jimiž prochází. Může to být zkušenost s otevřeným koncem, jejíž trvání je neomezené. Zahrnuje také pozorování vrstevníků a dospělých. Tyto poznatky jsou obvykle geniálně přesné, ale není v nich zlý úmysl.

Doktorka Maria Montessori

 

My všichni máme potřebu věnovat se smysluplné práci a činnosti, což je další tendence, kteraje všem lidem společná. Práce však musí mít nějaký účel a má být dvojího druhu: fyzická a duševní.

Teprve zkušenosti a praxe pomáhají mladým lidem vyspět.“ (Montessori, Maria: Absorbující mysl. SPS – nakladatelství světových pedagogických směrů. Praha, 2003, s. 22).

Smysluplná práce se tedy stává prostředkem k poznávání a zkoušení rolí. Zapojují se ruce i hlava, praktické zkušenosti i teoretické poznatky. Existuje mnoho druhů práce: práce, která má udržet uspořádání společnosti i práce vedoucí k výrobě a směně. Tento druhý typ práce spojuje adolescenty se světem dospělých a umožňuje jim cestu k ekonomické a sociální nezávislosti, která je důležitá pro vývoj adolescentů směrem k dospělosti. Dospívající se naučí práci používat ve skutečném životě a pochopit, že za ni nenásleduje okamžitá odměna. Vše, co dospívající dělají, musí mít reálnou podobu a oni to musí opravdu pochopit. Tak získají příležitost zjistit, v čem vynikají, a dále tuto činnost rozvíjet. Práce poskytuje příležitost, jak poznat různorodost. Dospívající si rozvinou schopnost dělat jakoukoli práci, kdykoli a s kýmkoli.

Sklon kalkulovat je blízký práci a zahrnuje nejen ekonomické výpočty, ale také schopnost „spočítat si“, jak bude probíhat a jak dopadne určitá situace. To dospívajícím pomůže se lépe a zodpovědněji rozhodovat.

Díky naší schopnosti se soustředit se neustále zdokonalujeme a zlepšujeme svou činnost. To se děje, pokud vykonáváme ten správný druh praktické činnosti. Správný druh práce vyvolává maximální snahu, je v ní přítomná konkrétní výzva, je to práce, která od dospívajících něco vyžaduje.

Naši tvořivou představivost je třeba užívat k dobrým cílům. Jak mohou dospívající změnit a zlepšit své prostředí? Snaží se zlepšit svou činnost, aby byla efektivnější a lépe dosáhli svých cílů. Chtějí dělat věci lépe a za kratší dobu.

Dospívající rádi mluví o budoucnosti, zejména o jejích praktických stránkách. Použijeme-li srovnání z ekologie, je to jako cesta ze skleníku do ekologické vesnice.

Abychom uspěli, musíme být nezávislí. Nezávislost nám dává sílu myslet a jednat, což je pro vývoj klíčové. Schopnost myslet a jednat za sebe sama je zásadní, pokud se chceme stát platnými členy společnosti. Nezávislé dítě je motivováno zevnitř a dokáže samo sebe posoudit, což mu dává pocit uspokojení.

Další tendencí, která je nezbytná pro každého člena lidského společenství, je tendence komunikovat. Pro mravní a společenský vývoj je nezbytné, aby si člověk uvědomoval, co říká a dělá pro to, aby v jeho společenství panoval soulad. Všichni máme sociální potřebu vyhledávat jiné lidi, komunikovat s nimi a vyjadřovat se. Je to nesmírně důležité; je to důvod, proč člověk potřebuje společenství. Dospívající potřebují komunikaci, aby dokázali mírumilovně žít s ostatními členy své komunity, aby se dokázali rozhodovat, diskutovat, vyjadřovat vlastní postoje, sdílet vědomosti a zkušenosti, a tak se navzájem učit. Díky komunikaci můžeme sdílet vědomosti a získat citovou zkušenost, když zprostředkujeme naše vnitřní prožívání jinému člověku. To podporuje sklon sdružovat se s ostatními, přispívá k našemu pocitu sounáležitosti a dává nám kulturní identitu. Setkáváme se jako sociální skupina, jen proto, že se nám líbí být spolu. Inteligence pochází ze skupinové inteligence; ta je potřeba k uskutečnění změny k lepšímu a k takové změně je nezbytná skupinová spolupráce. Toto poznání přichází ke konci třetí fáze vývoje, kdy metakognice (přemýšlení o vlastních duševních pochodech) dosáhne zralosti a dospívající dokáží pochopit ostatní a vcítit se do jejich situace.

Přináležitost ke skupině nabízí sdílené zážitky. To nám pomůže pochopit, jak mnoho máme všichni společného navzdory rozdílům a odlišným způsobům života. V konečném důsledku se tak kultivuje myšlenka, kterou Maria Montessori nazvala „Jedním národem“.