Čtyři fáze vývoje

Autorka: Jenny Höglund

Maria Montessori objevila rozmanité schopnosti dítěte a pochopila také, jak je důležité tyto schopnosti podporovat a chránit, aby se lidstvo dále rozvíjelo. Dokázala vidět místo dítěte i celého lidstva ve vesmíru. Dítě je tvůrcem zítřejšího člověka a ona považovala dítě za možného správce a tvůrce světa.

Jako vědkyně se Maria Montessori zabývala nejen výchovou a vzděláváním, ale hlavně vývojem člověka. Podstatou vývoje jsou změny a ona je viděla jako proces, kterým prochází každý jedinec od narození ke zralosti a jehož cílem je fungovat jako nezávislý dospělý. Vývoj je dán přírodou, a tedy sleduje univerzálně platné zákony. Cílem práce dětí je jejich vývoj.

Maria Montessori se zajímala jak o vývoj, tak o celého jedince. Neomezovala se pouze na vývoj intelektu, zajímala se také o společenské, mravní, tělesné, citové a duchovní aspekty.

Smyslem vzdělávání je rozvíjet život a pomáhat mu. Vzdělávání se pak stává něčím víc než jen předáváním vědomostí. Nabízí skutečné životní zkušenosti, které dětem poskytnou jak pocit sounáležitosti, tak mravní kompas, s jehož pomocí se u dětí rozvine solidarita a povědomí o tom, jak každý člověk může přispět společnosti.

Maria Montessori si uvědomovala, že vývoj člověka jde ruku v ruce s přírodními zákonitostmi, a díky pozorování dětí došla k závěru, že v různých fázích pracujeme s různými typy mysli a osobnosti. Na některé věci se soustřeďovala u malých dětí a na jiné u starších dětí. Z tohoto pozorování odvodila čtyři vývojová stádia, jimiž děti procházejí, než dosáhnou dospělosti; nazvala je čtyři fáze vývoje.

První fáze trvá od narození do šesti let a je známá jako fáze raného dětství. Druhá fáze probíhá od 6 do 12 let a nazývá se fáze dětství. Třetí fáze vývoje trvá od 12 do 18 let a to je fáze dospívání. Potom nedochází k žádné zásadní změně, člověk prostě stárne. Dr. Montessori však byla přesvědčená, že vývoj jedince v osmnácti letech nekončí. Následuje čtvrtá fáze, od 18 do 24 let, a nazývá se fáze dospělosti nebo zralosti.

Každé stádium vývoje přispívá k formování úplné osobnosti dospělého jedince. Protože je lidský vývoj nepřetržitý proces, také vzdělávání musí být nepřetržité.

V různých stadiích vývoje se u dítěte projevují různé vlastnosti a druhy chování a dítě má různé potřeby, které jsou pro určitou fázi typické. V každé fázi si dítě buduje druhy jednání a dovednosti, které mohou být i skryté, a tak se připravuje na další fázi; k tomu má dítě různé nástroje, např. lidské tendence, které mu umožní dosáhnout cílů určité fáze.

To znamená, že v různých stádiích života se děti učí různými způsoby, a proto musí vzdělávání odpovídat těmto různým způsobům učení. Nemáme tedy jeden přístup ke vzdělávání, ale čtyři přístupy, každý pro jednu vývojovou fázi.

Vzdělávací přístup je důležitý a musí odpovídat potřebám dítěte.

Náš studijní plán se nevytváří pro účely osnov nebo učebnic. To neznamená, že děti nesmějí používat učebnice, ale učebnice by je neměly ovládat. Žáci a studenti by neměli být omezováni osnovami tradičních škol. Náš cíl je jiný. Naším cílem je pomoci životu a vývoji. Říkáme-li, že následujeme dítě, znamená to, že následujeme vývoj dítěte, a ten je klíčový.

Pro jednotlivé fáze vývoje hraje důležitou roli prostředí. Prostředí je třeba pro jednotlivé fáze připravit. Jestliže je naším úkolem vytvořit prostředí, které bude děti a jejich vlastnosti podporovat, nevytváříme pouze prostředí vhodné k předávání informací dítěti. Neznamená to ani, že malé děti učíme snadné věci, a jak stárnou, přecházíme k obtížnějším. Názor, že čím jste starší, tím více se dokážete naučit, je mylný. Dospívající se například neučí tak dobře, jako malé děti. Proto je důležité v různých fázích nabízet různé věci.

Protože jsme si vědomi různých aspektů vývoje dítěte, považujeme čtyři fáze vývoje za rámec, který nám poskytuje holistický pohled na dítě a jeho místo ve vesmíru.